Když Nekromant přišel do Dol Gulduru, potřeboval první vytvořit elitní jádro služebníků kteří budou výjimečně poslušní, smrtící v boji a zároveň si zachovají dost inteligence na to aby mohli samostatně plnit úkoly. A pak našel mohyly dávno padlého království, jehož král a nejvyšší šlechta padly kvůli dávno zapomenuté křivdě. Mohyly naplněné záští, starými zbrojemi a lidmi, kteří žili a zemřeli plní hořkosti. Těžko říct, jestli Mohylová stráž a její Král slouží temnotám dobrovolně - a každý jejich krok ve světě živých je pro ně zjevně utrpením. Jaké je to ale utrpení ve srovnání s tím, které tyto přízraky zpoza hrobu přinesou živým?
Barvy: černá, mrtvolně bílá, přízračná zelená a zašlé, těžké zbroje

I přes velké nebezpečí se často v horách i lesích zatoulá nějaký poutník, či výprava, kteří si chtějí zkrátit cestu. Málokomu se poslední dobou podařilo projít průsmykem, kde sídlí Děti Morbok: nebo Mrchožrouti, jak jim říkají všichni ostatní. Všechny, které chytili, omráčí, odvedou do svých jeskyním a když se probudí, začnou požírat zaživa. Jsou to uctívači Morbok, velké pavoučice která byla tak posedlá hladem, až nakonec prý pozřela sama sebe. Této posedlosti zůstali věrní i oni. Mrchožrouti už několikrát málem vymřeli, když dlouho nikdo neprocházel jejich územím, začali se hlady vraždit a požírat navzájem. Poslední roky pro ně ale byly obdobím vzestupu. Spojili se s pavouky z Temného Hvozdu a ti jim často nechali maso potom, co ze svých obětí vysály všechny šťávy. Z nejzvláštnějších koutů světa pak přichází další a další. V jejich řadách najdete skřety i lidi. Spojuje je uctívání Velké Pavoučice, šílenství a nenávistný hlad.
Barvy: primární bahnitě hnědá, doplňková rudá, bílá jako kosti, silná pavoučí symbolika a ozdoby

Velmi početný klan skřetů s bílou vránou na korouhvi. Vždycky se cítili chytřejší a lstivější než jiní skřeti: a když z Dol Gulduru začala znovu vycházet temnota, byli první kteří se přišli poklonit pánu pevnosti, Nekromantovi, a nabídnout mu svoje služby. Znak bílé vrány na vlajkách i na zbrojích, těžké zbroje, přesné kuše a zákeřnost, která z nich dělá postrach kupců i poutníků. Při několika posledních útocích pak dokázaly jak moc vážně to myslí se lstivostí: ty největší a nejmocnější strážce karavan donutili zápasit o jejich život a ti, kteří uspěli byli přijati jako poskoci a potrava pro elfí šípy.
Barvy: černá, bílé prvky (hlavně vrány), rudá krev Bílé vrány jsou převážně skřeti, ale můžou mít i několik lidských bojovníků.

Na západních svazích Mlžných hor leží několik osad. V nich žijí lidé, potomci království Rhudaur, které se přiklonilo na stranu Černokněžného krále z Angmaru. Společně se skřetími hordamy tehdy pustošili Eriador a bojovali proti Dunadanům a elfům. Po porážce Angmaru se přeživší rozprchli a usadili se v nehostinných oblastech na severu, kde založili několik osad. Volání Nekromanta a vidina snadno nabytého bohatství vylákaly mnoho mužů z těchto osad, aby se přidali do jeho armády. Bojovníci jsou vybavení zbrojí a zbraněmi, které zdědili po svých předcích a nebo získali při výpadech: jejich kováři dokáží vykovat jednoduchá kopí, sekery a nože. Pobyt v Dol Gulduru je změnil: jejich pleť začínají prorůstat nezdravé temné žíly, zkažené zuby se derou z krvavých dásní, lidské touhy a chutě nahrazují fanatická chamtivost, obsesivní žízeň či nekonečná touha vládnout a zotročit jiné. V tomto šílenství snadno zaniká to, že sami slouží jako poslední otroci temnot.
Barvy: primární černá, doplňkové hnědá, šedá

Mnozí z těch, co připluli z Númenoru do Středozemě, vytvořili království Gondoru a Arnoru. Ti pyšnější však ale odešli na východ, kde byli zlákáni vidinou slávy, vlastních říší a neomezeného bohatství. A tak vznikli Černí Númenorejci. Muži sloužící Sauronovi, jejichž potomci se dodnes potulují východními kraji a vstupují do služeb těch, kteří věří v Temného. Do Dol Gulduru je jejich pán povolal až jako korunovační klenot své pevnosti. Vysocí silní lidé zahaleni v černé s meči a planoucíma očima budí strach v řadách nepřátel už z dálky. Pokroucení vší urozeností starého Númenoru v hrozivou moc, přísnou disciplínu a obratné taktiky.
Barvy: primární černá, doplňkové zlatá a fialové

Dorwinion byl občas samostatným královstvím, jindy zase podléhal jiným říším, ale vždy to byl úrodný a bohatý kraj proslulý svým silným vínem. To však některým obyvatelům Dorwinionu nestačilo. Někteří hledali štěstí jako žoldáci, kupci a další podnikavci. A někteří byli tak chamtiví, že přijali to co dnes působí jako čisté šílenství. Dol Guldur potřeboval stavitele, potřeboval odborníky, potřeboval služebníky schopné jít do sídel lidí a kazit jejich srdce a získávat to, co Nekromant neměl na dosah ruky. A jak šel čas, z kupců, strážců a stavitelů se postupně stali lháři, vrazi a ničitelé. To, co v nich bylo dobré dávno odhnilo, to, co v nich bylo podivné ovládlo vše. Ponechali si své odění, ale stejně jako ostatní služebníci Dol Gulduru už i jejich těla prozrazují jejich skutečnou povahu. Někteří z nich už si ani nejsou zcela jisti jestli jsou živi nebo mrtví: ale jsou si zcela jistí kde je jejich místo. V linii, se zbraní v ruce.
Barvy primární tmavé syté barvy, doplňkové výraznými kusy fialové látky, kterou nosí přes oděv (šerpy, turbany)

Když byl Nekromant (jistě jen dočasně) vyhnán z Dol Gulduru, byly v kobkách jeho pevnosti zástupy vězňů, pokroucených mučením, hladem i samotou. Část z nich byla zachráněna, část z nich zachránila milosrdná smrt, ale někteří prošli podivnou proměnou: nechtěli opustit své trýznitele, chtěli kráčet po jejich boku, chtěli dále bojovat za jejich věc. Někteří z nich jsou stále plně živi, někteří z nich už ztratili většinu kůže i kusy masa, ale všichni z nich jsou zubožení, špatně vybaveni a naplněni otrockou touhou sloužit těm, kteří je do této hrůzy uvrhli.
Barvy a kostýmy: šedá, černá - hlavní je absolutní zuboženost